Dar ve vlaku

Seděl jsem v osobním vlaku a vracel se z výletu. Pozoruji dění v tom malém otevřeném vagónu. Mladý pár, zamilovaní puberťáci si povídají, až chlapce zaujme stejná událost. Zvláštní pan, ale asi ne bezdomovec, se polsky dohaduje s průvodčí, kam až může jet na svou jízdenku. Frýdek-Místek, ale ten mu nestačí, musí dál. Průvodčí je neoblomná.

Chlapec se radí s přítelkyní a pak jde za pánem. Ukazuje mu jízdenku a vysvětluje. My jedeme na tuto jízdenku jen do Frýdku-Místku. Tam sedáme na rychlík do Ostravy, ale tato jízdenka platí jen na osobní vlaky, zato celý víkend a na všechny. Z F-M ji už nebudeme potřebovat, je vaše.

Pán tomu rozuměl, ale moc nedůvěřoval. Vzal jízdenku a šel za průvodčí. Popsal ji novou situaci. Ona souhlasila. Pán se vracel za mladíkem, průvodčí se skrývaným úsměvem sledovala událost. Pán horečně děkoval, zřejmě se dostane, kam potřebuje. Byl šťastný. Mladíkovi na památku dal staré sluneční brýle, nic jiného vlastně už neměl.

Kéž by mezi lidmi bylo více lidí všímavých a odvážných k činu.