Albánská výzva

Nastěhoval jsem se do Brna. Nedlouho poté se kolem mě začaly rojit albánské zkazky. Nejprve jsem jim odolával, nejsem totiž blázen, natož cestovatel. Ale když přišlo období pro rozhodnutí co dělat o dovolené, probudilo se ve mě cosi nehobitího a já se rozhodl pro dobrodružství.
Vyrazil jsem na druhý turnus. První zajímavější zážitek bylo seznámení s Tranzitem. Vojta ukazoval, jaké drátky nesmí zapadnout, které občas vypadávají, jak auto nastartova... naštěstí jsem jel Doutnátem.
Trochu mě překvapilo, že si práci musím hledat, sama se nevnucovala, čehož jsem patřičně využil. Částečný zevlink v táboře, občas nějaká produktivní činnost nebo výlet do sousedních údolí a kopců. Jako člena duchovní a astronautické skupiny jsem žasl nad výhledy do nebe a východem slunce z 1800 metrů.
Albánie mi dala poznat skvělé lidi, odpočinout si v krásné krajině, ale především zajet na vlastní hlubinu. Podívat se na sebe pod dalším, novým úhlem. Spousty drobných zážitků mi daly podněty pro další růst, nové cesty k vlastnímu naplnění.