VeSnu

Probudil jsem se a k snídani, kterou jsem udělal zcela automaticky, řekl bych v polospánku, jsem si pusti přednášku jednoho mudrce. Jídlo netrvalo dlouho. Při horkém čaji, který se játušímjak dostal na můj stůl, mi přišlo, že jsem přesně ta slova, která zněly z počítače, už slyšel. Znělo to jako ozvěna z uteklé noci.

Ani jsem se nenadál a byl čas vyrazit dál. Ta hodinka, kdy jsem makal, uběhla jako voda. Kdybych necítil palčivou bolest v nohou a ramenou, myslel bych si, že se mi všechno jen zdálo. Ale může se mi zdát o bolesti? Ty kila, která jsem dnes přidal, to přece nemůže bolet méně, než minule, kdy jsem zvedal méně...

Oběd stačilo jen ohřát. Připravil jsem ho někdy dříve. Svou známou přednášku pouštím dál, už jsem ji musel někdy slyšet. Podle Rozhlasu ji vypustili před pár hodinami, nemohl jsem ji slyšet. Ani teď, stejně jako ráno, včera odpoledne i včera ráno, žádná zpráva od mé milé. Nevymýšlím si scénáře, jen mi chybí pár písmenek v mém Snu.

Odpoledne jsem se utíkal k činnostem, které jsou užitečné, ale nespěchají. Udělal jsem si pěkné odpoledne. Prošel jsem několik knih. Snad si z nich něco pamatuji, ale neumím říci co. Odpoledne uběhlo, jako když člověk dříme. Mraky se honí po obloze a večer začíná pršet.

To jsem vyrazil do obchodu, pro nějakou dobrotu, když je to takový pěkný Sen. Letěl jsem na kole. Zima není, ani ten déšť moc neštípal do tváře. Jako ve snu, kde jste nepohodlí chráněni. Zkoušel jsem odrazem vzlétnout. Ale buď v lucidním snění nejsem tak dobrý, nebo jsem cestoval realitou.
V obchodě jsem pořídil slevněné makové koláče a dvě láhve vína. Platil jsem jen jednu. Druhá se rozbila mezi regály a nechtěli ji zaplatit. Cítil jsem, jak vyklouzává z košíku a sledoval ty milisekundy dopadu na zem. Asi třikrát se odrazila, teprve při posledním dopadu se rozletěla ve střepy. Matrix v přímém přenosu, nebo pomalé snění?

Doma se nic nezměnilo. Knihy se nehnuly, čaj neochladl, jen má milá odepsala. Konečně. Jde spát. Mám radost, snad měla pěkný víkend. Já si při další přednášce ukusuju koláče. Uklízím žížaly, budu je prodávat, abych o "prázdninách" mohl vycestovat a nemít strach, jak se jim daří. A přeskládávám knihy. Ty, které půjdou z podobných důvodů pryč, a ty nejlepší, které schovám do krabice, aby se daly snadno přestěhovat, až bude třeba.

Možná se mi celý den jen zdál. Možná jsem jen nechal myšlenky v těch oblacích, které jsem pozoroval ze své postele. Možná už tady nejsem a jen čekám, než si to uvědomím. Měsíc od odchodu, dva od vidění. Po hrách s novými přáteli. Čekám až se rozední a já vyjdu do neapatického bdění.