Děkuji

Tvrdy rok v cizine pomalu konci;
rok boje, vycerpani, objevu, poznani, rustu...

Jeste honem stihnout, co se da, nez sednu na svuj stroj.

 A tak bych chtel moc podekovat tem,
kteri me nenechali uplne opusteneho
a v tom tezkem roce na me nejak vzpomneli,
nebo mi byli jakkoliv oporou.

Děkuji

Pánubohu,

rodine Cechovych, rodine Koleckovych,

Milade a Ingrid, Mojmirovi, Radmile, Filipovi,

Vojtovi, Sylvusce, Janovi a Lucii, Danielovi,

Sarce, Marceli, Marteo, Klarce, Janovi, Zuzce, Martinovi, Rychardovi, Filipovi,

Honzikovi, Karolince, Terezce, Kati, Barci a Robertovi, Martine, Karlovi, Petre,

Anicce, Liborovi, Petre, Franzovi, Jane,

Judith, Melani, Wanjovi, Rogerovi, Roshni, Virginii,

Georgiovi, Takutovi, Magdalene, Masoumeh, Tongtong,

Jonasovi s Prarthane, Carmen, Jonasovi, Ninovi, Sarciovi,

bolivijskym kamaradum, Renice, Martinovi, Davidovi,

spolubydlicim, couchsurferum,

supervizorum, vyucujicim, ucitelum, organizatorum meho pobytu,

a vsem, kteri si se mnou alespon chvili dopisovali.

 Hodne jmen,
protoze i ta nejmensi pomoc, pozornost ci projev zajmu se pocita,
ve chvilich opustenosti, kdy propadate, dohorivate,...