Nejdůležitější je

"... zřejmě upustil na podlahu velkou mísu s nějakým těstem nebo omáčkou,..."
...
"Bylo to nádherné a velice dojemné. Uvědomoval si, že je jedno, čí to byla chyba - ten nepořádek a rozbitá mísa, i to, že se o přichystané jídlo už nepodělí. To, na čem tady zjevně opravdu záleželo, byla láska, jakou cítil jeden k druhému, a naplnění, které jim přinášela."

7. kapitola, Chatrč

Kolik máme příležitostí poznat člověka právě v takto náročné situace, když mu někdo něco rozbije a zničí?

Já si vždycky tiše povzdechnu. Ale hned soucítím s lítostí nešťastného. Čekám co bude dělat a jestli bude vhodné se taky zapojit a pomoci.

Ve školní jídelně koukám na ty zmatené a vystrašené děti, když něco rozlijí nebo rozbijí. Není to úplně legrace, ale těší mě sledovat, jak se pomalu uklidní, když nejdu do útoku a výčitek, ale v klidném a soucitném hlase předávám radu co s tím mohou dělat.

Občas něco každému spadne. Jde jen o věc, většinou přiměřeně nízké ceny. Ale ten vztah, který máme spolu přece ničit, ani poškozovat, nemusíme.