Rybář

Majitel obrovské továrny na zpracování ryb šel po mořském břehu a viděl vytaženou lodičku, vedle které ležel a odpočíval rybář.

„Proč nelovíš? Je krásné počasí, klidná hladina, a ty tady lenošíš.“

Rybář mu odpověděl: „Dneska už mám naloveno. Ráno jsem nahodil sítě a vytáhl je plné.“

„Tak proč nelovíš dál, když je tak úrodný den?“ říká průmyslník.

„Já už nepotřebuji, když mám naloveno. Proč bych měl lovit dál?“

„Proč, proč!? Protože kdybys šel ještě lovit, tak nalovíš ještě víc, ryby pak prodáš a koupíš si dvě loďky.“

„A co bych dělal s dvěma loďkami?“ divil se rybář.

„Nalovil bys dvakrát tolik a pak by sis mohl zaplatit jednoho zaměstnance a už byste lovili dva na dvou loďkách.“

„A proč bych to dělal?“ ptal se dál rybář.

„Proč, proč? Protože byste nalovili třikrát tolik, ty bys to prodal a mohl by sis koupit motorový člun. S ním bys nalovil pětkrát tolik ryb, prodal je do mé továrny, já bych ti dobře zaplatit a mohl by sis koupit dva motorové čluny a najmout si čtyři rybáře na práci.“

„A proč bych to dělal?“ řekl nechápavě rybář.

„Kdybys měl dva čluny a čtyři dělníky, tak už bys nemusel pracovat, oni by pracovali na tebe a ty by sis mohl lehnout na břeh a odpočívat.“

„A co myslíš, že právě teď dělám?“

Jedno je umění odpočívat. Zdá se mi, že je velmi propagované minulou generací lidí. "Pracuji tvrdě, aby ses ty už nemusel dřít," říkali otcové. Ale práce, činnost je veliká věc. Připodobňujeme se tak Bohu. On konal. Samozřejmě i odpočíval - mlčel aby nás pustil k činu. Odpočívání schvaluji, je potřebné. Ale proč tolik slyším, že mám odpočívat a NEdělat? Srdce a Duch mě budí k činům. Mám se zpronevěřit tomu volání a jít válet šunky?

Každému podle své touhy. Ale poslouchali jste někdy tu svou? Možná jen slova našich otců a matek o odpočinku přehlušují naše vnitřní touhy a hlas Boží volavající Ora in Labora.