Chválím Tě, Pane

Chválím Pána za prosvítání listoví Slunečními paprsky východu,
a děkuji za ty krásy světa, které smíme vidět:

    jak se ženy usmívají a děti radostně skotačí,
    jak se zelená tráva a září okvětní lístečky,
    jak ladné jsou tvary stromů a zvlněná je krajina,
    jak prostá je eucharistie a výzdoba kostela,
    a světla práce lidské nevyrovnají se třpytu hvězd.

Chválím Pána za radosti vůní, které poskytují emocí záplavu,
a děkuji za ty krásy světa, které smíme chutit:

    vůni dubnového rána prosyceného chladem,
    tisíce záchvěvů z pylů rostlin a květů stromů,
    sladkost dívčího parfému a poledních vánků,
    ráznost čerstvě zkrácené trávy i prvního sena,
    sytost teplého obědu či hořkost čerstvé kávy.

Chválím Pána za hlasy stvoření, při snídani s krásnou dívkou,
a děkuji za ty krásy světa, které smíme slyšet:

    šumění listů ve větvích a zpívání ptáčků,
    hlas přátel při vítání a zvonění zvonů,
    tóny hudebních nástrojů a proudění vody,
    hřmění za kopcem a chvály Pánu.

Chválím Pána za dotek, trochu lidské něhy,
a děkuji za ty krásy světa, které smíme cítit:

    za hebkost trávy a lidské ruky,
    za pálení lýtek po dlouhém běhu,
    za hrubý štěr a ostrý břit,
    hladkou cestu, po které můžeme jít.

Chválím Pána za poznání, že lidské mysli dává,
a děkuji za ty krásy světa, které smíme znát:

    jednotlivé atomy a částečky jejich jádra,
    za hvězdy a záření jež každá z nich dává,
    doteky přírody, obratlovce nebo i švába,
    bakterii a kvasinku, co s námi spává,
    lidskou vzpomínku, co mobilem chodí,
    a Ducha svatého, co radost i pokoj plodí.

A za všechno, co jsem prvně opoměl...