Příprava na manželství

Knihu je psaná knězem a mimo uvedené se na závěr knihy věnuje obsahu manželského slibu.

V první kapitole se věnuje církevnímu chápání manželství. O něm chce mluvit, i když se může některým jevit jako vzdálené. Věřící novomanželé potřebují najít řešení různých potíží, a když jim nebudou známy možnosti křesťanské, je nebezpečí, že zůstanou u těch světských. Autor připomíná stvoření muže a ženy jako bytostí rovnocenných a stvořených podle Jeho obrazu. Biblické stát se jedním tělem chápe jako nekončící proces, úkol do manželství. Připomíná rozdílnost zkušeností z primárních rodin obou nastávajících a snadnost, s jakou můžeme sklouznout k dříve nezamýšlenému zlu.

Vysvětluje kdo se může církevně oddat a na komplikace ve svazku různých vyznání. Upozorňuje, že nikdo neuvěří v Boha kvůli druhému člověku a ani se kvůli druhému nestane lepším (tedy ne pod tlakem). Sňatkem říkáme, čemu se chceme zavázat, ale neslibujeme jací jednou budeme. První kapitole je také pobídka k modlitbě za chyby, kterých se časem každý dopouští.

V další kapitole autora radí nestavět manželství na romantické lásce a vysvětluje, co to opravdová láska je. Ta musí umět vyjít ze sebe. U protějšku je třeba snést všechny jeho nepříjemné stránky a najít všechny vhodné vlastnosti, nedá se čekat, že jich teprve nabude, že se změní. Při hledání je vhodné hledat mezi podobně zaměřenými lidmi, není možné si myslet o manželovi, že se věnuje nesmyslům a zbytečnostem.

Autor konstatuje, že kdo se hodí do kněžství, ten se hodí taky do manželství, protože musí umět milovat lidi, teprve pak může milovat Boha. Podobně tak s odpuštěním. Teprve kdo poznal odpouštějícího Boha může vědět jak odpouštět a nebude potřebovat neustále ujišťovat o lásce svého protějšku. Odpuštění brání odcizení, střídavému urážení a je stavebním kamenem lásky.

Vstupem do manželství je zapotřebí proměnit více vztahů. Především opustit rodiče a přilnout k manželovi. K manželství je nezpůsobilý, kdo bere přílišné ohledy na své rodiče a nechce se tak osamostatnit. Podobně se sourozenci je třeba zacházet opatrněji a vpustit je do života jen tolik, kolik dovolí manžel. Především muži by měli přeorganizovat okruh svých přátel. Komplikace přichází také s dětmi, ty nesmějí vstoupit mezi manžele. Všechny kontakty ohrožující manželství by měly být ukončeny. Významně nápomocný manželství může být vztah k Bohu, společná modlitba, přitom ale není dobré, aby byl jeden z manželů druhému jakýmsi duchovním vůdcem.

Autor varuje před odsunutím křesťanství, pod tlakem povinností, do zbytečností, na které není čas, a srovnává ho s jídlem a spánkem, na které je vždycky prostor. Je potřeba naučit se v manželství své křesťanství žít novým způsobem. Je důležité si uvědomit, že manželé nemohou dělat všechno spolu, ale je dobré do kostela chodit společně a tak slavit i svátky. Také je zapotřebí respektovat osobní právo na svědomí svého partnera a ne zjišťovat proč tentokrát nešel na eucharistii.

Konflikty vždycky budou a je dobré najít jejich příčiny. Často jde o nepochopení co měl druhý na mysli, nedostatek komunikace, různé nepříjemné návyky a předpokládání toho, co by si měl druhý myslet. Je zapotřebí přiznávat si své chyby a pracovat na nich také s tím, že druhého nezměním. Podobně mluvit o všech konfliktech a nepříjemnostech, ale ne hned, čekat na vhodnou, brzkou, příležitost. Také s usmířením je zapotřebí chodit ve správný čas. Odpuštění a usmíření je také přínosem ve výchově dětí.

V kapitole věnované sexualitě autor připomíná, že člověk je obrazem Boha a také že existují rozdíly mezi mužem a ženou. Do vztahu je třeba vstupovat celý a ne bezhlavě. Podobně přijímat partnera včetně všech jeho sociálních vztahů (dcera, neteř protivných příbuzných). Hlavní je znát a přijmout sebe sama, včetně své zranitelnost a sexuality, naučit se fungovat ve svých projevech jako muž ve vztahu k ženě. Sexuální přitažlivost je v pořádku, ale vztah nesmí stát jen na ni, projevy náklonnosti je také třeba umět projevovat i nesexuálně.

Poměrně letmo se kniha zmiňuje o problematice potratů, zákazu antikoncepce a církevní povolení metody Přirozeného plánování rodičovství. Dítě označuje jako dar, ne jako plánovaný produkt, to totiž zraňuje a snižuje jeho hodnotu, obzvláště když je vnímané jako nevyžádané překvapení.

OPATRNY, Aleš.   Příprava na manželství.   2. vyd. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražs kém, 1997. ISBN neuvedeno.