Nechce se mi

Po 10-12 hodinách mimo domov, povětšinu v práci, přicházím domů. Myslel jsem, že se mi třeba z únavy nechce nic, tak jako ostatním. Ale zkušenost říká, že nicnedělání (a tím spíš u nějakých pohyblivých obrázků) mě ubíjí. Myslím, že co mě nakonec zastaví od činů je jen to, že nevím, který z nich chci zrovna konat. Ale i kdyby to nebyla pravda...

Když mi o té nechuti nebo nemohoucnosti vypráví kamarádi, je mi jich líto. Co budou dělat, až budou mít doma malé dítě. Přijdou stejně tak unavení a... nechají ho tak?

Beru to trochu jako trénink, na náročnější časy. Ale je to především čas teď, který utíká a který chci žít a využít.

Přicházím domů a nechce se mi. Jsem utahaný. Hnětu bochník, odepisuju na maily, upravuju fotky a natírám vkládačku.

Ráno jsem se na to těšil a teď se mi nechce? Svým emocím naslouchám, ale poslouchat je nebudu!