Rozumím?

Za pár hodin utekl týden. Profesor Pospíšil s doktory uznali, že mám znalosti na úrovni mistra Teologikých nauk a ohodnotili mě známkou B. Také to komentovali; jde prý vidět, že tomu rozumím, ale neumím to říct, vyložit. Ale jak vyslovit "nevýslovná tajemství"?

Když se ohlédnu zpět, na své angažmá ve farnosti před a při začátku studií, nepřipadá mi, že bych tenkrát něco vnímal jinak; nebo naopak chtěl dnes dělat jinak na základě nabytých vědomostí. Ale přece, ty roky studií, jakkoliv rychle utekly, mě formovaly, posouvaly a zanechaly ve mě hluboké stopy.

S každou přečtenou kapitolou knihy, ze kterých jsem se učil, jsem se utvrzoval ve svém přesvědčení, že nauku chápu správně. Někdy se objevily "odpovědi" na otázky, které jsem si dosud nekladl, nebo akcenty na věci, které mě okouzlily něčím novým. Ale musím říct, že jsem se neocitl v situaci, že bych něco z nauky "věděl" špatně. Ale bylo hodně věcí, které jsem prostě nevěděl, neznal.

Materiály si mohu přečíst další nebo prostě znovu. Jsou stále vydatné a plodné. Nekonečnému tajemství se můžete přibližovat donekonečna. Otázka je, kdo bude toto mé vzdělání dále využít a vyslechnout? Ale to už není jen moje věc.

"Nástroj" je nabroušený. Pane, použij mne a otevři srdce poslouchajícím.