Tlustý

Děti se kolem mě točí a koukají a občas jsou zbytečně blízko, ale jsou to děti. Takže něco pro zamyšlení a zasmání do nové rubriky, kde "Děti útočí".

Když jsem loni začal pracovat, po pár měsících si na mě začali troufat. A tak mi při cestě na hřiště před školou, přesně ve dveřích, děvčátko řeklo: "Pane učiteli, vy jste ale tlustý." Naši paní projektantku, která se mihla kolem, to pořádně rozesmálo.

Uběhlo pár měsíců, já jsem mezitím přibral a zhubnul. Pak přiběhlo jiné děvče. Objalo mě na chodbě a komentovalo: "Pane družináři, vy jste přibral." Nejist si kvalitou svých měřících zařízení, měl jsem několik dní brouka v hlavě, jestli to poměřuje od posledního veřejného vyznání mé šířky (předchozí případ), nebo jestli od té doby, co mě zná. (v druhém přpadě by měla asi pravdu).

Poslední případ, nedávno ve školce. "Pane učiteli, vy jste tlustý." mi řeklo taky děvčátko poté, co mě objalo. Nic tak nepovzbudí, jako objetí od děvčete, že? :D Vůbec neumí docenit, že jsem v předcházejících pěti měsících zhubl 10 kg.

Věřte pak svým kamarádům, kteří vám do očí říkají, že tlustí nejste, ale přitom vás ještě neobjali :D

A poslední, pozitivní dozvuk. Pár dní zpátky, při balení se k odchodu z družiny. Děvče si dalo aktovku na břícho (místo na záda) a volala: "Pane družináři, já mám břicho větší než vy."

Takže všem, kteří střídavě marně bojují se svou nadváhou jako já, přeji krásný den a neberte to moc vážně - stejně s tímhle tělem nevyváznem živí...