Lež a msta

Kdysi jsem psal, že nemám rád lži. To samozřejmě platí dál, ikdyž to neznamená, že bych sám někdy nelhal. V mém případě co se týče školní docházky a plnění domácích úkolů. Jindy vlastně ne, nestojí to za špinění svědomí a zatracení čestnosti.

Strávil jsem nějaký čas v kraji, kde se mi zdá lhaní naprosto přirozeným a téměř každodenním prostředkem.

- Autem vezete starší paní, která není ochotná se připoutat ani ve městě, ani na dálnici, ale klidně vám odpřisáhne, že připoutaná je. Další paní v letech zase samozřejmě nemůže přiznat, že vám při návštěvě prohledala pokoj, když máte sílu ji konfrontovat.

- Tři své známé (vrstevníky, kamarády už ne) jsem sám přistihl při podvádění při obyčejné hře. Prof. Sokol říká, že taková hra němá smysl. Já si myslím, že je užitečná, protože vám odhalí kvality protihráče. Jestliže někdo lže, když o nic nejde, jak bude jednat, až o něco půjde?

- Vůbec nevím jak počítat lež, která zakrývá nevěru. Ubohé mi přijde lhát pro to, abych vypadal zajímavější nebo úspěšnější. Psát si tituly, které mi nepatří; vyprávět o činnostech a jejich výnosech, zaměstnání, které jsem nikdy nedělal.

Nenávidí lhář pravdu? Raději se přidrží naprosto prokazatelné lži, ikdyž pravda mu stojí naleštěná před očima? Jako mladý hlupák, jak jste snad z textu vyčetli, jsem některé své lháře konfrontoval. Není o to, že se nepřiznají (to chápu). To že se nepolepšili mě mrzí. Ale nenapadlo mě, že se mohou mstít.

V tom kraji obzvlášť rádi vymýšlí a kolují ledasjaké pomluvy. S touto záležitostí jsem poměrně smířen. Ale mí ukřivdění lháři jsou vynalézavější. Napadlo by vás, že se mohou přihlásit na internet a vydávat se za vás, aby vám ublížili?

Jsou místa, na která už nechci. Je to tak jen někde?