"Už od Náchoda se neustále ptá,..."

Pitomec

5. 11. 2014 0:00

Ve Švýcarsku, na té mé samotě, bylo přece jen něco dobré. Jistota, že o člověka vlastně nikdo nezavadí, ho připraví o zklamní, že stojí na nějaké zadní koleji - že je ukradený i těm, kteří ho znají.

Jak chci vidět lidi, na kterých mi moc záleží, a že jich není málo, snažím se s ními potkat i přes všechna nepohodlí, která to obnáší.
Začíná to výběrem společného termínu. Když se ten konečně odkýve, musím odrážet jiné, kteří by snad chtěli podarovat stejnou částí dne. Někdy to stojí i odmítnutí nějaké docela zajímavé příležitosti, ať už pracovní nebo jiné. Prostě, termín už je jednou věnován. Čas letí a samotné přichystání na schůzku stojí taky něco času. Někdy třeba půl hodinky moštuju jablka, abych své milé přivezl dobrotu, nebo přebírám mušle z pouti, abych mohl nabídnout vybrat z těch nejhezčích. A cesta na schůzku samotná taky není pro legraci, někdy třeba prší, pokaždé však musím nějak šlápnout do pedálů.

Když mě přítel napsal, jestli mu mohu pomoci, sedl jsem na kolo a jel pomáhat, nevěda, co to bude obnášet. Asi čtyři hodiny jsme stěhovali těžké železné konstrukce. On tehda ještě netušil, že mám vlastní práci, která spěchá a budu-li ji chtít stihnout, budu muset dělat zbytek noci, do rána. To mě bylo jedno, já mu chtěl posloužit. Nakonec on stejnětak posloužil mně ještě téže noci.

Já se chci jen pochlubit, jaký jsem pitomec. Hlupák, když chci budovat vztahy, kamarádské, přátelské a čisté. Když schůzky odvolávám jen v nejhorším a přicházím tak o příležitosti. Jsem na to hrdý.
Neposílám zprávy na poslední chvíli, že musím trhat švestky, zavařovat okurky...

Myslím si, že můj čas je drahý a že se ho stěží dostává na to, na co mi byl dán. A stejně, stále ho rozdávám nespolehlivým lidem, kteří jim pohrdají. Trochu si přeji, aby poznali hodnotu mého času.

Zobrazeno 587×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio