Samota

Monitor netbooku nejprve chvilemi menil barvy. Pozdeji problikaval, nebo v nekterych polohach nechtel pracovat. Tak to slo nekolik mesicu, az se cely stroj zacal jednou za cas bez varovani vypinat. Nakonec k tomu doslo. Prestal fungovat. Nejde nastartovat. Az na par zalezitosti (dve ceske seminarky, slovensky cestopis, ...) jsem za destivych dni stihl udelat, co jsem chtel, a dokonce i zalohovat. Ale abych pokracoval v clanku od zacatku...

♠ ♠ ♠ ♠ ♠

Vydal jsem se na erasmus do Svycarska. Tesil jsem se te velke vyzvy narocneho studia v cizich jazycich. A tesil jsem se, ze potkam spoustu novych skvelych lidi, navazu pratelske ci kamaradske vztahy. Ziskam kontakty, budu mit nove zdroje z tech, ktere mi budou novy kamaradi sdilet. Jeste do zacatku vyuky v Kreuzlingenu (polovina rijna) jsem tak doufal. Uz tehdy si spolubydlici nasli sve zname a na byte se spolecenstvi nekonalo. Z nedostatku jsem nedostal buddyho, ale jak byla tato zprava z 16.X. o teto veci zasadni, jsem jeste netusil.

Jak to nakonec dopadlo tusite z nazvu clanku. Snazil jsem se seznamovat se vsemi zpusoby, ktere me napadly. A to vite, myslim, ze jsem mel uspech. Postupne me spoluzaci (mel jsem jich hodne, z ruznych predmetu) vice a srdecneji, usmevaveji zdravili. Pres couchsurfing jsem dokonce obstaral skupinku studentu, kteri me spolecnou veceri v Svycarsku "privitali". Pak jsem je jeste parkrat potakl ve skole.
V druhem semestru bylo vsechno lepsi. Nove predmety a cast novych spoluzaku s vlastni erasmackou zkusenosti. Nuze, dostal jsem pozvani na dve party ("Nejsem pártytyp. Upřednostňuju ušlechtilejší akce. Třeba přednášky."), ktere jsem prijal a pozdeji, skrze prosbu o pomoc s domacim ukolem, se take seznamil s Jonasem, se kterym jsme pozdeji vyjeli jedno odpoledne na kolech a tesne pred koncem pobytu pak jeste jednou na nafukovacim clunu.

Kdo by byl zasvecenejsi, vsiml by jsi, ze jsem prve trochu zjednodusil a malinko zdramatizoval. Nicmene, setkal jsem se s nezajmem (snad i nepochopenim). Neustale "odmitani" (z nejruznejsich duvodu), mimo tech (vynucenych?) setkani ve skole o prestavkach a v hodinach. Smutne, ze me neprekvapil nezajem vericich, ktery znam i z otčiny. Na msi a ven, na emaily vubec neodpovidat. Jiste maji vsichni kontaktovani dulezitejsi veci na praci, nez novou ovci/cizaka ve stadu, ale nevim, jestli to zrovna v Cirkvi dokazu nekdy pochopit.
Ohledne tech vyucovacich hodin, jak by jste navazovali kontakt s nekym od stolu, kde vsichni bez slova klikaji na mobilu? Pak uz muzu jen prehlednout "vstricnost", kdy se u stolu s cizincem (ktery trochu mluvi hoch Deutsch) bavi studenti po svem, v dialekte.

Svetlou strankou bylo setkani s Bolivijskými, kteri tady byly na dvoutydenni vymeny poznavaci pobyt, meli zajem se kamaradit a kamaradili se. Dale pochopitelne ti mi drazi, kteri me prijeli navstivit. A specialne pak "mistni" vyjimky Carmen z Lichtenštejnska a Jonas z Graubündenu, ktere jsem mel par dni nedaleko. Krome dni s uvedenymi me pred osamocenim mohli branit uz jen dve sily. Neumerne mnozstvi prace, ktere sebere vsechen cas (to se castecne naplnilo, predevsim na podzim); nebo pratele z otčiny ve spojeni s pocitacem.

Mozna prave proto, ze pocitace (pry) spojuji na tu dalku, jsou ocekavani vetsi nez by byt mela, a sklamani pak rostou s nimi.
Nakonec, kolik pratel cte to, co (pro ne) pisete? Kolik kamaradu se za rok dozaduje kontaktu, aniz by byli po odmlceni kontaktovani? Mozna to neni tak hrozne. Vetsina z me strany kontaktovanych mi i odpovidala (i uprimne: "No jo ja na tebe docista zapomnel, ..."), a ti nejcenejsi v potrebe pomohli. Kontaktu se sami dozadovali dokonce dva lide (vcetne babicky), od dvou jinych mi prisly pohledy. No a taky se posledni mesic mnozi ptaji, kdy dorazim zpatky.

Nebylo to tu krasne, jako mistni prostredi, ale ani spatne. Jen proste narocne, tezke a osamele.

♠ ♠ ♠ ♠ ♠

Na posledni mesic tedy nemam vlastni pocitac. Kdyz neco chci/potrebuji delat, musim sednout do skoly (nastesti mame pristup na studentskou kartu 24/7). Ve svem pokoji nemuzu poslat zpravu, ani poslouchat moudre, kteri me v samote tolik poucili. Proste je ticho, klid.

Ma to sve prinosy. Den je klidnejsi, pomalejsi, otocim se casteji po knize (jedne z mala ktere tu mam fyzicky). Neocekavam, ze mi nekdo odepise, nebo sam napise.
Nemit ho celou dobu, usetril bych se ocekavani/zklamani z dalkove komunikace. Ale obavam se, ze krome toho, ze bych mel jeste veci potize se sepisovanim bakalarky, prisel bych o tu trochu kontaktu, ktera mi tolik pomohla me studium tady ustat.

Zaverem tedy dekuji vsem, kteri na me nezapominali a predevsim tem z nich, kteri mi to umeli dat najevo, kteri mi pomahali. A chtel bych vas vyzvat: zvednete oci od mobilu a zadky od pocitacu (vzdalene kamarady podporte zpravou az vecer), rozhlednete se, jestli nekdo "potrebuje" vasi pritomnost sedice vedle vas.

Me ted ceka (mozna i celomesicni) cesta na Moravu. Vypada to, ze jeste o vetsi samote, nez jakou jsem mohl prozit posledni rok, nebo kdykoliv predtim. Bez elektroniky, se stanem, na pouti opet vydan zcela Panu.

"... ze nikdo blizky neni a ze mam mnoho bratri a sester, ale ve sve skrupulozni uzkostlivosti nikoho, komu bych mohl v patek v jedenact vecer zavolat a rict mu, ze jsem rozbil auto a ze mi umrel kamarad a ze je mi zle, ..." Marek V.

Ze bych text oháčkoval? Ale bez diakritiky je to ted autentictejsi.