"Už od Náchoda se neustále ptá,..."

Vánoce v Kostnici

9. 3. 2014 2:13


Nádherné blízké hory, Alpy v siluetě nad rybníkem.

Další Vánoce bez rodiny. Opět vlastní volba. Poradili mě z PH, že VKH Kostnice pořádá mezinárodní štědrovečerní večeři. Přihlásil jsem se. Po tmě jsem dorazil do jejich domu. Skromné přivítání druhou účastnicí. Večeři chystali kluci z Indonézie. Sešla se jen polovina přihlášených, bylo nás dvanáct. V zastoupení: ČR, Německo, Indonézie, Větnam, Čína, Syrie a Arménie.

Nejprve jsme se seznamovali a povídali neformálně. Pak při svíčkách, mapě světa a křesťanských písní, pod Kristovým křížem i formálněji. Zeleninová polévka, kuře po indonézijsku, buráková omáčka a rýže se spoustou ochutidel. Na závěr zmrzka s takovým jakýmsi speciálním mlíčkem a ovocem. Nacpal jsem se a ještě jsem dostal domů.


V Meersburgském betlémě jsou vyřezáni místní lidé.

O Vánocích jsem se radoval z připomínky Pánova příchodu. Zato o Silvestru jsem zatlačil slzu. Vzpomínka na starodávné společné vysedávání u televize. Odbíjení orloje na ČT a přípitek nejprve s rodiči a sourozenci, pak s prarodiči. To je to, na co každoročně vzpomínám, jsem-li vzhůru o té, pro vás snad tak významné, půlnoci. Tentokrát v mlze zahalený skromný ohňostroj sousedů a pokračování ve studiu. Ani ten orloj jsem neviděl odbíjet, ČT pro mě tady po internetu nevysílala.

Před koncem kalendářního roku jsme se ještě stihli setkat s japonskými přáteli. Oni totiž studovali v St. Gallen a chystali se s koncem roku navrátit do své vlasti. S děvčaty (které toho času byly dostupné ve Švýcarsku) jsem jedno odpoledne navštívili čokoládovnu. Den na to jsem strávil odpoledne s Takuto (Takutem?), to je ten kamarád, co jsme spolu trávili čas v museu Mercedesů.


Model Kartause Ittingen u Frauenfeld.

Nejsem dárkový typ. A už vůbec to není můj jazyk lásky. Ale pár dárků se mi líbilo. Letošní překvapení, dáreček poštou od mé drahé Karolínky, obzvlášť pohlazení na srdci. Nové fotografie mé spřátelené rodiny, a pohled od babi a dědy nebo drobnosti od těch co byly poblíž (sladkosti v ponožce od Carmen nebo včelí svíčka). A abych vzpomněl i něco staršího, co se mi připomene vždy, když obdržím něco takto srdečního. Kdysi jsem před svým přítelem řekl, jak se snažím sehnat nějaký elektrozvonek. Po dlouhém čase mi po úklidu přinesl starý telefon a dveřní zvonek. Jistě, staré žďorby, ale víte, co se za tím skrývá! Dřívější dáreček, trochu vynucený okolnostmi, ale stejně od srdce: kříž slepený ze dvou třísek, ale půvabný, od jiného přítele. Všimli jste si, jaké mají ty věci společné jmenovatele?

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio